utorok, 8. novembra 2016

Spomienka na starý školský bufet :-)

Priateľky moje, ďakujem vám za milé komentáre! Som rada, že ste mi ostali verné aj napriek tomu, že stále na ne neodpovedám. Snáď sa mi podarí nájsť čas aj na to :-)

Po dlhom dni v škole, dokonca aj konflikte s dvomi žiakmi v posledných záchvevoch puberty a zmarení mojich výchovných metód samotnou riaditeľkou školy,  som si doma dala kelovej polievky a zaspala som :-)

Spánkom som myšlienky zahnala, ale po prebudení sa vrátili a sužovali ma. Na pomoc som si namiesto čaju dala horčík s vitamánom B6:



Cestou zo školy mám malý obchod s potravinami pri miestnej pekárni. Obchod funguje celé roky a nič sa v ňom nemení. Stále je tam jeden dlhý pult, za ním predavačky a kladú vám zo starodávnych regálov na pult všetko, čo si želáte. Ani 21. storočie z neho neurobilo samoobsluhu. Ľudia stoja za sebou a čakajú, kedy príde na nich rad. A verte, nielen mne sa v tomto obchode páči. Zákazníkov majú stále :-)))

Dnes som chcela kúpiť aj nejaké mäsové výrobky. Tie sú v boxe na konci obchodu. Vždy si najskôr obzriem, čo v ňom je a vyberiem si. Zaujali ma bravčové klobásy :-)

Pripomenuli mi moje učiteľské začiatky. V škole bol malý bufet s príjemnou a usmievavou "tetou" bufetárkou. Tak ju volali žiaci. Vždy, už pred veľkou prestávkou, cez okienko bufetu vychádzala vôňa varenej klobásy. Na dvojplatničke mala bufetárka veľký plechový hrniec s vriacou vodou, do ktorej dávala uvariť klobásy na želanie. Potom veľkými kliešťami vytiahla uvarenú klobásu, položila ju na papierovú tácku, lyžičkou pridala horčicu a priložila krajec chleba. 

Kto zacítil tú vôňu, len ťažko vedel odolať. S kolegyňami sme si niesli tácky do kabinetu a cestou sa nám zbiehali slinky. Stávalo sa nám, že po zapichnutí vydličky do klobásy sme ostali "vyzdobené" mastnou šťavou :-)

Neviem, či tieto spomienky sú také nádherné pre vôňu a chuť klobásy, alebo preto, že som bola vtedy mladá a celú prax som mala pred sebou :-)))

Aj keď som už na konci svojej učiteľakej praxe, dokonca nadsluhujem, a aj po dnešnej nepríjemnej udalosti, mám školu stále veľmi rada a žiakov najviac.

Neviem, prečo som si dnes v obchode pripomenula svoj učiteľský začiatok a jeho vôňu. Klobásu som si však kúpila a na večeru pripravila:





nevystrekla :-)


Vôňa bola dobrá, chuť už menej, a k atmosfére mi chýbali kolegyne a ich mladistvý smiech. Bohužiaľ, nestretávame sa :-(


Nech sa vám darí!
Daniela



10 komentárov:

  1. Dani ... život je už taký ... nie každý deň je prežiarený slnkom ... Ťažko je radiť, ako sa spomienky na nepríjemnú udalosť zbaviť, to musí prebolieť, myseľ sa musí s tým vyrovnať ... Zajtra už bude lepšie ... uvidíš ... :)
    Pred tým, ako som šla do invalidného, mala som aj ja malý obchodík s miešaným tovarom ... mala som tam dlhý pult a tiež som všetko podávala ľuďom z regálov ... Myslím, že chodili ku mne nakupovať s radosťou ... Často sa mnohí zastavili len tak, na kus reči ... :) to sa už dnes nevidí ...
    Pekný príbeh si nám napísala ... dobre sa mi s tebou spomínalo ... :)
    paa

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Danielka,bude zase líp.A tvoje vzpomínka na obchod mi připomněla naši starou mlékárnu .Byla tam ukecaná Kuncová a mléko nabírala z velkých konví do bandasky.A během čekání v řadě,jsem jako dítě věděla všechny drby z vesnice..:-D a naprti přes cestu měl obchod s potravinami Polák..mamka mi říkala zajdi k Polákovi nakoupit.Ještě jsem chodila k "holiči Laryšovi".Ten měl vytetované číslo z koncentráku na ruce a děsilo mne to.I když jsem ani nevěděla pořádně,co to znamená.Ještě si vzpomínám,jak jsem šla v třeskuté zimě k Polákovi pro vánoční kapry a stála jsem venku frontu a kapři nikde..:-D
    Hezký den
    Daška

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Aj ,uteklo mi O...NAPROTI !!!né naprti..:-D

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Chére Daniela,
    la traduction est parfois bien mauvaise alors je ne comprend pas tout,hélas!
    Vous parlez d'ancienne boutique,boutique d'autrefois,moi aussi je le regrette qu'il n'y en a plus ,comme la vie était simple alors,une nostalgie présente tous les jours ,le progrés est allé trop loin!
    Nous vivons simplement ,je fait mon pain moi même,mais hélas s'il me faut une aiguille a broder ,je dois faire 100km ou acheter par internet!nous n'avons plus de mercerie ,comme j'aimais y aller choisir ma laine et mes fils!.
    Belle journée a vous Daniela
    Amicalement

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Dani,i některé nepříjemné události Tě určitě neodradí od práce ve škole. M. Přeju klidné dny. M.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Danka,
    určite bude lepšia a čo bolí, to prebolí...dnešná mládež je iná, viac si dovoľujú, rešpekt takmer žiadny... česť výnimkám :-)
    Ani sa nedivím, že sa Ti do ničoho nechcelo. Ale dnes bude lepšie, uvidíš.
    Si mi pripomenula moje nákupy kedysi dávno, keď som bola u babky na prázdninách, mali tam mliekáreň, rada som tam chodila na nákupy.
    Nech sa Ti darí, páá

    OdpovedaťOdstrániť
  7. Bože, dneska je mi i trochu smutno, když to čtu...Ale, kde bychom byli, kdyby na děti nebyla přísnost...A když už nic jiného, tak alespoň slušnost ke starším, jak je to určitě UČÍ rodiče doma...hahahaha, všechno je jiné a jinak....Nesmutni, bude líp....Já zase vzpomínám, jak jsme jezdily na sáňkách odpoledne na Štědrý den do obchodu pro objednaný nanukový dort v krabici s eskýmákem v kapuci...Tenkrát lednici měl málokdo a Krupinských otevřeli obchod na hodinku, aby nanuk vydržel zmrzlý...To je zase moje nejmilejší vzpomínka...Sáněmi nahoru dolu a zase zpět, doma dala maminka dort do peřin a pak už byl večer....Ach jo, uteklo to....Hezký den, pohodu a klid....Milky

    OdpovedaťOdstrániť
  8. ΓΕΙΑ ΣΑΣ ΑΠΟ ΕΛΛΑΔΑ. ΝΑ ΕΙΣΤΕ ΚΑΛΑ.

    OdpovedaťOdstrániť
  9. Milá Danielko, je to v té škole čím dál těžší, že? Snacha i dcera mi to často připomínají, tak vím, o čem mluvíš. A klobásy? Tu vůni jsem cítila i skrz tu obrazovku! Jak já milovala vždy klobásy a teď, co mi je lékaři nedoporučují, bych si je dala ještě raději. No, co nadělám, ale občas hřeším.

    OdpovedaťOdstrániť
  10. No Danka, mne sa zbiehajú slinky keď sa pozerám na tie tvoje fotky, neviem či si nejdem nejakú klobásku uvariť, podobnú tej tvojej som včera kúpila u nás v obchode :)... veru boli to pekné časy a tak ako píšeš aj párky sa varili a bolo na výber...pá

    OdpovedaťOdstrániť