utorok 11. mája 2021

V nedeľu sama, v pondelok s Jurkom

Vitajte u mňa! Ďakujem za komentáre v predchádzajúcom príspevku! Mrzí ma, že niekto z čitateľov môjho blogu sa vyjadril vo francúštine v tom zmysle, že nie je správne, že sa sťažujem na svoj život. Vraj je mnoho ľudí, ktorí sa majú oveľa horšie ako ja. 

Nechcela som, aby môj príspevok vyznel ako sťažnosť, či nespokojnosť so životom. Práve naopak, som spokojná, lebo mám kde bývať, som relatívne zdravá, mám prácu, ktorá ma napĺňa, mám zdravé, šikovné a srdečné 4 deti a jedného vnuka ... Chýba mi len jedno - môj manžel. S jeho náhlym odchodom sa teda nezmierim nikdy. 

Lenže žiť treba, tak sa snažím. Bojujem so samotou ako sa dá. Niekedy to ide ľahšie, inokedy sa to zvrtne a vznikajú komplikácie. Nádej sa strieda s beznádejou. Ale o tom je život.

Na týždeň prišiel domov Jurko. Iba on žije od jesene na Slovensku, tak nemá problém s prechodom cez hranice. V nedeľu bol s kamarátmi na turistike v Malej Fatre. 

Ja som bola sama na prechádzke popri rieke Orave. Zašla som až do Oravskej Poruby, naspäť som sa vrátila už cestou. Krásny okruh :-)














V pondelok sme s Jurkom kosili trávnik vo dvore a potom sme išli na prechádzku do mesta. Chcela som mu ukázať záhony cibuľovín. Nedávno som uverejnila ten pre mňa najkrajší - krókusový - už odkvitol. Pomaly odkvitajú aj tulipánovo - narcisové, ale ešte stále sa dá tešiť z ich krásy:











Dnes išiel Jurko opäť na turistiku. Niekde do Turca (alebo na Turiec, neviem čo je správne a nemám chuť to zisťovať). Ja som pracovala a teraz sa pôjdem zohriať na slniečko s dobrou knihou :-)

Niečo z mojej kuchyne:





Záver bude aj dnes bez čaju, dáme si kapučíno, robí Jurko:









chlapec to "umí", chutilo :-)

Ďakujem vám, že ste sa zastavili u mňa a venovali mi chvíľu zo svojho vzácneho času! Nech sa vám darí a zostaňte zdraví!

Daniela


6 komentárov:

  1. Danielko, už málokde komentuju... ale na tohle musím reagovat. Já Ti psala už když jsi zůstala sama, že nikdy už nic nebude jako dřív. Kdo nepoznal, ten nepochopí. A není to o nějakém naříkání, stěžování. Já jsem sama už 14 let. Nikdo neví, jak je mi těžko. Jsem ráda veselá, pozitivní. Ale když nemáš komu říct, podívej, jak je krásně, jak všechno kvete, cokoli... prostě sdílet radosti a starosti, tak je tě jen půlka. Chápu Tě, a na dálku objímám. Co naděláme. Lenka

    OdpovedaťOdstrániť
  2. Danielko, je to zvláštní, že někomu přijde nevhodné, když si trošku postěžuješ na blogu. Mně to přijde lidské. Nejsme nějaké stroje. Z výletu máš parádní fotky, určitě pěkných pár kilometrů. No a tvoje dobroty bych si hned dala, zvlášť tu první! Kapučíno si někdy dávám ve městě, doma na to nemám ... a teď mi napadlo slovo vercajk. Hezké jarní dny ti přeji ... pááá Jarka

    OdpovedaťOdstrániť
  3. Ach Danielka, ľudia sú v dnešnej dobre veľmi zvláštni...myslia si, že na internete môžu všetko, ale ľudskosť u nich nejako vymizla. Je to predsa tvoj blog, tvoje myšlienky...je tam tvoje "JA".Keď sa to niekomu nepáči, nech sa páči môže odísť...tak ako ľudia nadávajú na TV programy ...miesto toho aby to prepli, alebo najlepšie vypli úplne. Posielam objatia papa Z.

    OdpovedaťOdstrániť
  4. Ahoj, Danka,
    vidím, že k navozenému tématu se tady už některé vyjádřily, já přidávám: Asi je těžké napsat, nevšímej si takových názorů, ale každý majitel blogu má právo, někdo i jedinou možnost, vyjádřit svoje pocity právě na blogu. A také každý má možnost tam komentovat (pokud jsme to nezakázali) a pokud je to vyjádřeno slušně, pak to berme jako svobodu vyjadřování. Já vím, lehce se tohle napíše, ale člověk je citlivý. Také záleží na tom, kolik let je tomu komentujícímu a když píše francouzsky, v jakém prostředí žije. Ale dost toho. Je fajn, že Jurko na mamičku pamatuje a ty jsi činorodá jak je vidět i z výletů. Jen já mám jednu připomínku - už minule jsem to chtěla napsat. Nevím, jestli je bezpečné, abys na podobné túry chodila sama. Totiž vždy nám bylo vštěpováno a možná jsme sami připomínali: nechoďte na túry hlavně do hor nebo do lesa sami, vždy aspoň dva, může se stát úraz nebo zdravotní nevolnost a je zle, možná u vás i medvěd - v poslední době se rozšířili. Já za sebe řeknu, že od jisté doby už sama, hlavně do míst bez lidí, nechodím. Měj pěkné dny a dej na sebe pozor. H. ☺

    OdpovedaťOdstrániť
  5. Mám ráda foto z tvých procházek krajinou i městem. Často si u nich vzpomenu na tábor, kde jsem jako dítě poznala krásný kus tehdy Československa. Tábor byl pod Osobitou.
    A na svůj blog si můžeš psát o čem chceš Ty. Víme, že ztráta Tvého muže hned nepřebolí. M.

    OdpovedaťOdstrániť
  6. Zdravím...zase tak krásné fotky přírody...miluju stromy. A nádherná panoramata. Danielko, i mě bývá někdy těžko, pan Há moc nemůže chodit, nevydrží dlouho. Já jsem ještě pořád "cestovatel", ale zase ho nechci nechávat dlouho samotného,takže všude něco smutného. Navíc nechci, aby "o tom svém nechození" moc přemýšlel, takže tvrdé kompromisy z mé strany. Ale, snad bude líp. Má slíbenou infuzní léčbu, až bude špitál volnější, tak uvidíme. Klidný den a zdraví všem...pa

    OdpovedaťOdstrániť