Vitajte u mňa!
Ďakujem za komentáre v predchádzajúcom príspevku!
Kto by si pochutil na sladkom medíku? Nech sa páči! Aspoň takto xxxxx:
Ďakujem za komentáre v predchádzajúcom príspevku!
Kto by si pochutil na sladkom medíku? Nech sa páči! Aspoň takto xxxxx:
Keď si myslím, že som už so životom ako-tak vyrovnaná, príde významný dátum a všetko je fuč. A ja sa dostanem opäť tam, kde som bola :-(
A tých dátumov je priveľa. Spomienky na rodičov, svokrovcov, mojich súrodencov, manželových súrodencov, stále niečo. Akoby toho nebolo dosť, opustila ma aj moja "polovička".
Celý dospelácky život mám spojený s ním. Zoznámili sme sa na mojej stužkovej slávnosti. Bol bubeníkom v kapele, ktorá nám hrala do tanca. Hneď bolo jasné, že k sebe patríme :-)
10. júl 1976 bol našim svadobným. Dva dni pred a dva dni po výročí som na dne. Dokonca sa hrabem aj vo fotkách, čo inakšie priam neznášam.
44 rokov ubehlo ako voda. Za rok a 4 mesiace som zostárla na stovku. Už ma nič nečaká. Ak od septembra nebudem potrebná v škole, ostane mi len vyšívanie a šitie a myslím si, že pre život je to nula.
Prečo? To je otázka!
Tu sme mladí a šťastní:
s Miškom:
Naša rodina v začiatkoch nebola klasická. Mali sme svoj vlastný byt, ale Miško mal 1 mesiac, keď som odišla do Bratislavy, pretože som bola tretiačka na vysokej škole. Všetka starostlivosť o dieťa ostala na manželovi. Keď bol v práci, Miška opatrovala moja mama. Kúpanie, do poradne, k lekárovi, nočné vstávanie k dieťaťu, prechádzky, ..., to všetko zvládal sám a na jednotku.
Celé roky som v deň výročia svadby od manžela dostávala kytičku lesných jahôd. Vedel, čím na mňa :-)
Dnes mi počasie doprialo, aj napriek predpovedi nepršalo, kytičku jahôd som si teda zaopatrila sama:
Dnes som si uvarila harmančekový čaj. Podľa Jurka je veľmi dobrý na upokojenie a to teda potrebujem:
Ďakujem vám, že ste sa zastavili u mňa a venovali mi chvíľu zo svojho vzácneho času!
Nech sa vám darí a zostaňte zdraví!
Daniela!
Даниела, соболезную Вам! Остаётся вспоминать о счастливых 44- х годах!
OdpovedaťOdstrániťDanielo,po přečtení jsem měla slzy v očích.Vzpomněla jsem si na své mládí.Tento týden bude pohřeb mé tety na Moravě.Tak předešlá generace je pryč.
OdpovedaťOdstrániťObčas to vzpomínání je smutné.
Danka,
OdpovedaťOdstrániťvyšila si krásnu výšivku,veľmi sa mi páči 🌞🌞🌞
Snáď bude lepšie, spomienky nám zostanú navždy...či už pekné, tak aj smutně.
A už nechceš učiť?
Pá 🍒
Daniela, è vero, ora sei tanto triste e i ricordi ti fanno male al cuore, ma pensa che hai avuto un uomo meraviglioso al tuo fianco, mentre tante persone non hanno mai conosciuto un amore grande e sincero come il tuo.Quando condividi la tua bella storia, dai speranza a tanti giovani di trovare il VERO AMORE COME è successo a te e anche questo è una bell' impegno nella vita . Ti abbraccio..Carla PS: il ricamo è bellissimo
OdpovedaťOdstrániťMilá Danielko, to já Ti hned potom, co jsi napsala, co Tě potkalo psala, že jsem 13 let sama a bohužel je ta ztráta pořád stejná. Po tolika letech to prostě jinak nejde. My se brali v r 1975. Čtu co píšeš, a jako bych viděla sebe, ano naučila jsem se řešit všechno sama … technické věci kolem bydlení, topení, kolem auta, zahradu... Ale strašně mě to zmáhá. Navíc přišly nemoci a já musela zůstat doma - už 5 let.. A to je teprve mazec, dny jsou stejné, mě drží knížky. a kočka. Ale pořád mi přijde, že je na takové prázdno brzy.. Ale co s tím, když pracovat nesmím, syny mám daleko a zaneprázdněného, pár kamarádek . Ty pracující nemají čas, ty další mají rodiny, vnoučata. Já nic. Nechtěla jsem si Ti tady stěžovat, ale napsat že Ti rozumím.. JO a fotky si neprohlížím, příliš mě to hází do minulého , aktivního a šťastného života.. a ten rozdíl je propastný, kdo nezažil nepochopí... Zdraví Lenka
OdpovedaťOdstrániťMilá Danka,nadvazujem na Tvoj príspevok a na predchádzajúci komentár. Na Váš blog chodím často. Kedysi som veľa vyšívala. Váš príspevok je tak strašne podobný tomu čo prežívam i ja. Nie ste sama. Manžel mi nečakane zomrel pred rokom. Brali sme sa v roku 1976. Som bývala učiteľka. Učila som ešte na výpomoc a to mi dosť pomáhalo. Neviem,čo bude od septembra. Mám záhradku,ručné práce.....ale všetko je to akoby smutné a ako písala Lenka,kdo nezažil,nepochopí. Fotky nemôžem pozerať,zdravotne som nie na tom dobre a pozeranie fotiek nezvládam. Nechcem sa ani ja sťažovať,ale napísať,že Vás veľmi chápem... Eva
OdpovedaťOdstrániťJe to krásný článek, ale zároveň smutný ... Bohužel, také se musím přidat k těm, které vědí, "o čem to je". Psychologové tvrdí, že největší ztráta v životě je ztráta životního partnera, ale každý své ztráty prožívá jinak. Hned moje první známost skončila nešťastně - zabil se na motorce. Podle sebe soudím, že nejhorší jsou první dva roky. Pozorovala jsem na sobě, jak se měním - i názorově. Několik let jsem se na fotky nemohla ani podívat, album mě "nezajímalo". Také jsem bývalá učitelka, ale já už učit nechci. Odučila jsem mnoho let - několik desetiletí a už dost. Věnuji se věcem, na které nebyl čas. Postupem času na své zesnulé vzpomínám jinak, spíše veseleji. Protože oni by mi řekli, že nechtějí, abych se trápila, věřím tomu. Nejhorší na tom je, že spousta lidí se dožívá vysokého věku a třeba moji rodiče odešli oba relativně mladí. Ovšem my, kteří jsme tu zůstali, musíme na naučit žit jinak a třeba ten život bude jiný, ale nemohu souhlasit s tvrzením, že už mě nic nečeká. Přesvědčila jsem se, že čeká, ale snažme se svůj život prožít a ne protrpět, pokud to jde. A ty, Danka, máš pro koho žít. Takže já patřím mezi ty, kdo zažili a chápeme to. Jana
OdpovedaťOdstrániťAhoj Danka, dávnejšie som nebola ani na tvojom blogu ani na mojom ale dnes som si už konečne našla čas. Som smutná s tebou...veľmi pekne si to napísala a tie fotky z tvojej a vlastne vašej mladosti sú krásne, veru pri pozeraní takýchto fotiek z mladosti je aj mne smutno...roky ubehli veľmi rýchlo a len tie fotky nám pripomínajú čo sme v živote a s kým prežili...Dani, viem že je to ťažké myslieť na pekné veci čo si prežila s manželom, keďže ho už nemáš po svojom boku, buď však vďačná za tie krásne roky čo ste spolu prežili, teš sa zo šikovných detí, z krásneho útulného príbytku ktorý maš a všetkých tých nádherných výšiviek, veď si taká šikovná a dobrá osôbka a aj keď sme sa nikdy osobne nestretli, viem, že by sme si veľmi dobre rozumeli, škoda že je medzi nami taká veľká vzdialenosť. Zo všetkýc tých tvojich príspevkov, názorov, záľub vidím, že sme jedna krvná skupina. Danka, želám ti len to najlepšie, aby ti všetky tie krásne spomienky dávali silu do života a nestrácaj prosím jeho zmysel, ty si ešte potrebná určite aj v škole a hlavne pre tvoje deti. Ahoj Eva
OdpovedaťOdstrániťDani, až si ma dojala. Krásne fotky z mladosti. Boli ste veľmi pekný,sympatický pár.Viem že je to ťažké, ale nestrácaj chuť do života, Danka. Pozdravujem a hlavu hore. D.
OdpovedaťOdstrániť